Rodáci a osobnosti U - Ž

ULRICH ZDENĚK, VETEŠNÍK FRANTIŠEK MATĚJ, VINAŘICKÝ KAREL ALOIS, VINKLER FRANTIŠEK, VÍTEK BOHUMIL, VODKA ANTONÍN, VOHÁNKOVÁ BOŽENA, VOMÁČKA BOLESLAV, WILHELM JAN, ZAHRADNÍK VINCENC, ZWIKL JOSEF, ŽELEZNÝ JAN

ULRICH ZDENĚK

* 21. 3. 1901
+ 1955

Sociolog, vědecký pracovník Sociologického ústavu v Praze, od roku 1948 v emigraci v Egyptě, profesor univerzity v Alexandrii, autor řady sociologických spisů a studií. Narodil se v Kosmonosích a zemřel v Alexandrii v Egyptě.

VETEŠNÍK FRANTIŠEK MATĚJ 
* 1. 11. 1784
+ 19. 1. 1850

Kaplan a farář v obcích Mladoboleslavska a Sobotecka, autor básní a povídek uveřejňovaných v obrozeneckých časopisech, překladatel.

VINAŘICKÝ KAREL ALOIS  
* 24. 1. 1803
+ 3. 2. 1869

Kněz, působil jako vychovatel ve šlechtických rodinách, později měl funkci arcibiskupského ceremoniáře. Přátelil se s Palackým, Jungmanem a Čelakovským. Překládal římské klasiky jako Vergilia, nebo Horatia.  V této tvůrčí činnosti pokračoval i při svém působení v nedaleké Kováni, kde připravil k vydání spisy básníka Bohuslava Hasištejnského. Napsal básnickou skladbu „Vlast“, zabýval se literární historií a pod vlivem  P. J. Šafaříka následně i archeologií. Prosazoval ve všech oblastech vlastenecké zájmy Slovanů, angažoval se při organizování vlasteneckého hnutí v Mladé Boleslavi i okolí, významná je jeho činnost pedagogická. Na národnostním rozvoji Mladé Boleslavi spolupracoval s J. N. Krouským, F. Plačkem, J. Flaklem, bratry Tejnilovými , Fr. Schmilauerem i s rodinou Lauterbachovou. J e autorem nápisu nad rokokovou branou na hřbitov sv. Havla.

VINKLER FRANTIŠEK 
* 18. 1. 1839
+ 1899

Od roku 1863 majitel a redaktor „Boleslavana“, který byl v té době nejčtenějším časopisem, založil v Praze časopis „Svoboda“, který byl ale později zakázán. Překládal z němčiny a francouzštiny divadelní hry.

VÍTEK BOHUMIL 
* 14. 11. 1877

Profesor Státní reálky v Mladé Boleslavi. Studoval filozofii na univerzitě v Praze a Lipsku. V Mladé Boleslavi pořádal odborné vzdělávací přednášky pro širokou veřejnost, zejména v rámci „Literárního kroužku“, který založil MUDr. Václav Walter – Tréval a také ve „Spolku paní a dívek“. Po první světové válce seznamoval veřejnost hlavně s činností a zásluhami našeho tzv. „prezidenta osvoboditele“ T. G. Masaryka, od začátku naší samostatnosti se účastnil správy města, několik let byl členem obecního zastupitelstva, městské rady a různých jejich odborů. Mnoho let byl i členem a předsedou místního školního výboru. K jeho významné práci patří založení „Spolku k ochraně zvířat“ v Mladé Boleslavi, jehož byl předsedou.

VODKA ANTONÍN  
+ 16. 9. 1904

Antonín Vodka pocházel z Židněvse. Byl obchodníkem a aktivním členem pokrokové strany v tehdejším zastupitelstvu. V září 1863 byly provedeny obecní volby a strana pokroku zvítězila. Antonín Vodka byl zvolen starostou města a to starostou, jak se ukázalo, velmi dobrým.
Byl to člověk velmi cílevědomý a energický. Jeho neohroženost v závažných situacích způsobila, že byl u obyvatel města velmi oblíbený a populární. Vzdal se příkladně svého ročního starostenského platu, aby za tuto částku mohl být placen pro jeho úřední potřeby tajemník. Pochopitelně, že měl i své odpůrce. Vodka  dovedl jednat velmi samostatně, měl velmi jasnou představu o budoucnosti Mladé Boleslavi. V době jeho šestiletého úřadování v letech 1864 - 1870 udělalo město v mnoha směrech velký pokrok.
Bylo rozšířeno nižší gymnazium na vyšší střední školu, byla postavena obecní budova, v níž byly umístěny obecní úřady, spořitelna a gymnazium, byla založena řemeslnická škola, postavena byla plynárna, dráha a vedle toho byla Vodkovou zásluhou zřízena akciová společnost pro osvětlování Mladé Boleslavi. Zdravější ovzduší bylo zajištěno hlavně zakoupením a vysušením rybníků. Teprve za vedení Antonína Vodky jako starosty se správa města stala opravdu českou a od té doby se naše město dostalo v politickém směru do popředí v rámci celého Pojizeří.
Antonín Vodka se vyznamenal i svojí občanskou statečností, konkrétně ve válečném roce 1866, za války prusko-rakouské. To nebylo pro veřejného činitele období právě jednoduché. Vojsko i četníci město opustili a zůstal na radnici sám starosta se svým tajemníkem. Byla to válka a přišlo v ní o život asi čtyřista boleslavských obyvatel. Situace vyžadovala velké diplomatické umění, aby nedošlo k mnohem větším neštěstím. 30. června 1866 vtrhli do města pruští vojáci a počínali si velmi bezohledně a krutě. Starosta musel s okupanty vyjednávat, což bylo velmi svízelné, ale Vodka to zvládl a docílil toho, že město nebylo nadále pleněno a drancováno. Snížil svým obratným jednáním škody na minimum. Když ještě navíc, jako krutý následek války, vypukl ve městě mor, snažil se opět ze všech sil, aby následky co nejvíce zmírnil.
Antonín Vodka, někdejší starosta města Mladé Boleslavi, které řídil šest skutečně těžkých let, se dožil 76 roků. Zemřel 16. září 1904.

VOHÁNKOVÁ BOŽENA 
*  2. 3. 1881
+ 27. 8. 1957

Božena Vohánková se narodila 2. března 1881 v Brně.  Oba její rodiče, Antonín Vohánka a matka Žofie, zemřeli dříve, než mohla tuto ztrátu plně pochopit.  Nejprve ona, i její o dva roky mladší bratr, byli svěřeni do výchovy babičky do Nymburka a později se malá Boženka dostala do rodiny své tety, Barbory Hoblové do Mladé Boleslavi.
Toto nové prostředí mělo nepochybně rozhodující vliv na její další život a především na její umělecké zaměření.  Antonín Hobl byl vynikající knihař a Barbora Hoblová byla velmi aktivní účastnicí boleslavského kulturního života. Dala popud k založení Spolku paní a dívek, který pak pořádal mnoho přednášek, koncertů, obrazových výstav a divadelních představení. Nadání Boženy Vohánkové se projevilo velmi brzy nejen při malbě krajin, ale i tvorbě figurální. Hoblovi její talent velmi podporovali a umožnili jí odborné vedení v kurzech kreslení a modelování v Řemeslnické škole, kde pracovala pod vedením Bedřicha Kavánka.
První Boženina díla ale vznikla až v soukromé malířské škole Václava Březiny, žáka Julia Mařáka. Ve svých 26ti letech odešla studovat na Umělecko-průmyslovou školu do Prahy. Pražské ovzduší jí působilo značné zdravotní potíže, takže se za necelé dva roky vrátila domů. Už v roce 1910 uspořádala dvě úspěšné výstavy - v Jičíně a v Hořicích.  Se svou přítelkyní Marií Kvěchovou cestovala po Rakousku-Uhersku, Itálii a v roce 1914 zavítaly i do Paříže. Po návratu velmi pilně malovala, hlavně různá zákoutí Mladé Boleslavi, okouzlovala ji poezie havelského hřbitova, který byl jejím oblíbeným místem.  Také ji velmi zaujal Český ráj.
Brzy ji čekaly dvě velmi těžké životní rány. Smrt Barbory Hoblové v roce 1923 a Antonína Hobla roku 1929. Božena Vohánková je oba velmi milovala, ale jejich smrt ji nezranila jen citově, ale byl to i velký ekonomický zásah do jejího života. Nastávala hospodářská krize a pro Boženu Vohánkovou to bylo období velkých hmotných problémů. Rámař Hložek se jí občas snažil pomoci, nakládal si její obrazy do batohu a na kole objížděl vsi a městečka a nabízel je ke koupi, většinou velmi levně. V čase 1. světové války přeměnou sokolovny na nemocnici byl zlikvidován i výstavní sál, takže ztratila možnost pořádat výstavy. Ani po válce nesvitlo na lepší časy. Nastala jiná výtvarnická móda. V této době se Vohánková obrátila ještě více k motivům Mladé Boleslavi. Rovněž malovala hodně květiny, to byla její velká láska. Nakonec ctitelů jejího umění přece jen začalo přibývat a ona se stala známější a slavnější.  Ale její dílo nebylo za jejího života plně oceněno.
Božena Vohánková žila v Mladé Boleslavi 70 let a padesát let rozdávala své umění. Především jejím krásným obrazům vděčíme za to, že ještě máme možnost spatřit mnoho staveb a zajímavých míst zmizelé Mladé Boleslavi. Bohužel, většina jejích prací je v soukromých sbírkách.

VOMÁČKA BOLESLAV 
* 28. 6. 1887
+ 1. 3. 1965

Mladoboleslavský rodák, hudební skladatel, autor sborových písní, kantát a skladeb pro komorní soubory i symfonické orchestry.

WILHELM JAN 
* 10. 5. 1876 – 18. 6. 1931

Mladoboleslavský rodák, docent a později profesor botaniky na Univerzitě Karlově, autor mnoha studií v odborných časopisech a hesel v Ottově slovníku naučném, napsal i několik monografií.

ZAHRADNÍK VINCENC  
* 29. 12. 1790
+ 1836

Spisovatel a filozof Vincenc Zahradník je významným boleslavským rodákem. Jeho rodný domek s pamětní deskou, který stál v ostré zatáčce pod Pražskou bránou už bohužel nestojí. Na pamětní desce, který byla na tomto domku, byl tento nápis:
               
                                                V tomto domku byl vychován
                                                 páter Vincenc Zahradník
                                                 spisovatel český.

Vincenc Zahradník se narodil 29. prosince 1790 na Ptáku, v rodině soukeníka Josefa Zahradníka.  Malý Vincík neskotačil jen na Kozím plácku a u řeky Na Rybárně, ale pomáhal svému otci i u stavu.  Ve škole byl velmi nadaný a lehce se naučil německy i latinsky.  Nejprve studoval v piaristickém gymnasiu Na Karmeli, pak odešel studovat na kněze do Litoměřic, kde se stal knihovníkem, vyučoval mladé bohoslovce a ve volných chvílích psal.  Po službě ve Všejanech a Křinci začala jeho církevní kariéra. Už roku 1820, ve svých třiceti letech, byl jmenován profesorem na litoměřickém bohosloveckém ústavu, ale brzy nato byl Vatikánem obviněn z buřičství a ze sympatií k pokrokovému a pronásledovanému knězi Bernardu Bolzánovi.  Přišel o místo a dokonce byl několik měsíců vězněn. Po propuštění byl přeložen na opuštěnou faru v Zubrnicích, později Křešicích u Litoměřic, kde v roce 1836 zemřel na tyfus.
Psal nejraději pro děti poučné bajky. Pochopil rychle jejich výchovný význam a později byl dokonce nazýván českým Ezopem.  V kratičkých příbězích zvířat poukazoval na to, jací umějí být lidé, když začnou myslet jen na sebe a svůj prospěch.  Byl znám především české mládeži, protože ta se s jeho dílem seznamovala zejména v čítankách. Napsal i řadu vlasteneckých básní, aforismů a epigramů, které otiskoval v Kwětech  J. K. Tyl. V Kwětech bylo tehdy uveřejněno i Zahradníkovo obsáhlé epické dílo „Pověst o založení hradu Mladý Boleslav.
Vincenc Zahradník na své město nikdy nezapomněl a svá díla vždy podepisoval Vincenc Zahradník - mladoboleslavský.  Jeho životní zásadou bylo, že „jen mravně dobré jednání plodí a rozmáhá blaho lidstva“.  Vydavatel jeho korespondence profesor František Čada  napsal: „Vincenc Zahradník, velký rodák mladoboleslavský, byl největším českým filozofem první třetiny 19. století.“

ZWIKL JOSEF  
* 14. 4. 1828
+ 17. 12. 1903

Knihtiskař a nakladatel. V roce 1860 vydával časopis ISERBOTE a téhož roku založil časopis BOLESLAVAN. V letech 1860 – 1867 aktivní představitel místního politického a národnostního života, pracovník samosprávy a funkcionář mnoha místních spolků.

ŽELEZNÝ JAN
* 16. 6. 1966