Rodáci a osobnosti CH - L

CHROMEC JAN, JELÍNEK JOSEF JIŘÍ, JONÁŠ JAROSLAV, KALEF JAN, KALISTA JOSEF, KALISTA ZDENĚK, KAMPER ZDENĚK, KAPPER VÍTĚZSLAV SIEGFRIED, KÁRA VÁCLAV, KAVÁNEK BEDŘICH, KERNER JOSEF ČESTMÍR, KEZELIUS JIŘÍ BYDŽOVSKÝ, KINSKÝ DOMINIK FRANTIŠEK, KLAUDIÁN MIKULÁŠ, KLEMENT VÁCLAV, KNÍŽKOVÁ VILEMÍNA, KOCÁB MICHAEL, KOČÍ BOHUSLAV, KOLÁŘOVÁ KATEŘINA, KONEČNÁ JARMILA, KONEČNÝ MATOUŠ, KONŮPEK JAN, KONVALINKA HYNEK, KOSINA ANTONÍN, KOTÍK PRAVOSLAV, KOTRBA KAREL, KOVÁŘ JAROSLAV, KOVÁŘ STANISLAV, KRAJÍŘOVÉ Z KRAJKU KUNRÁT A ARNOŠT, KRÁL VÁCLAV, KRÁLOVÁ STANISLAVA, KRAUS RUDOLF, KRAUSKOPF JOSEF, KRAUSKOPFOVÁ MILENA, KRÉDL VLADISLAV, KREJČÍ JAROSLAV, KROHA JIŘÍ VENDELÍN, KROUSKÝ FRANTIŠEK KAREL, KROUSKÝ JAN NEPOMUK,  KÜNZL-JIZERSKÝ RUDOLF, LABSKÝ VLADIMÍR, LAUDOVÁ MARIE, LAURIN VÁCLAV, LEDERER OTTO, LIEBSCHER KAREL LÍMAN KAREL, LIPOVSKÝ VÁCLAV, LIŠKA BOHUMÍR, LOCHMAN ANTONÍN, LUKÁŠ PRAŽSKÝ, LUŇÁK JOSEF

CHROMEC JAN
* 17. 6. 1905
+ 9. 3. 1989

Hudební skladatel, dirigent, organizátor Kmochova Kolína a Fadrhonsovy Dobrovice. Od roku 1960 žil v Mladé Boleslavi. Je autorem více než 300 dechových skladeb.

JELÍNEK JOSEF JIŘÍ

Nejvýznamnější představitel rodinné sochařské a řezbářské dílny z Kosmonos. Ve svém vrcholném období 30.-50. let 18. století  tvůrce plastik stylu radikálního baroka, autor výzdoby v mnoha kostelích Mladoboleslavska, severovýchodních i středních Čech.

Po stopách osobnosti: -  sochy rodu Jelínků jsou umístěny v Loretě Kosmonosy

 JONÁŠ JAROSLAV
* 13. 1. 1909
+ 28. 7. 1976

Dobrovický rodák, absolvoval Zemskou odbornou školu v Mladé Boleslavi obor zpracování dřeva. Od 1.9.1938 působil nejprve jako správce v Městském divadle v Mladé Boleslavi  a v pozdějších letech po okupaci prakticky celý život až do důchodu v témže divadle jako divadelní mistr a šéf technického personálu. Jeho zásluhou bylo za německé okupace zachráněno veškeré ozdobné secesní mosazné kování z hlediště divadla, protože je včas uschoval pod hledištěm ve větracích šachtách, přestože tím ohrozil nejen sebe, ale i svou rodinu. Za mnohem menší přestupky byli tehdy lidé posíláni do koncentračních táborů. V průběhu válečných let byly totiž německou armádou zabavovány v kostelích zvony a v dalších  kulturních institucích veškeré kovové předměty, které byly později zpracovávány ve zbrojním průmyslu. Zemřel v roce 1976 Mladé Boleslavi.

KALEF JAN
* asi v první pol. 16.st.
+ 12. 12. 1588

Český náboženský spisovatel, významný příslušník Jednoty bratrské. Už od mládí žil mezi bratřími a i vzdělání získal na bratrských školách. V roce 1533 se stal jáhnem, na kněze byl vysvěcen v Prostějově a v letech 1555 – 1567 pracoval už jako člen úzké rady Jednoty. Krátce nato byl ustanoven správcem bratrstva v Čechách a usadil se v Mladé Boleslavi.Jan Kalef měl velký vliv nejen v Jednotě samé, ale i při různých jednáních týkajících se Jednoty.Příkladně  r. 1571, kdy se v Praze rozhodovalo o augšpurské konfesi se účastnil tohoto jednání jako poradce Kryštofa Markvarta z Hrádku, který tam zastupoval Jednotu bratrskou. Zasloužil se o nové vydání kancionálu roku 1576, byl velkým propagátorem vzdělání a školství vůbec. V průběhu roku 1577 si dopisoval o bratrských záležitostech s falckrabětem rýnským Bedřichem III. Na Kalifovu  počest byla roku 1587 ražena krásná medaile, na níž se umělecky podílel italský medailér Antonio  Abondio, který v té době žil a pracoval u dvora císaře Rudolfa II. Jan Kalef  byl přítelem Karla ze Žerotína a historika Václava Březana. V roce 1588, po smrti Adama Krajíře z Krajku, začal spor o dědictví mezi vdovou po panu Adamovi a jeho dvěma sestrami. Těmto dvěma Krajířovnám byl právním poradcem ve sporu právě Jan Kalef. Po skončení soudu získal mladoboleslavské panství za nejasných okolností Jiří Popel st. Z Lobkovic, ortodoxní katolík a Kalef z obav před jeho nepřátelstvím Boleslav opustil. Uchýlil se koncem roku 1588 nejprve do okolí hradu Houska a později do Brandýsa nad Orlicí a tam také koncem roku zemřel.

KALISTA JOSEF
* 19.3. 1858
+ 25. 12. 1923

Studoval v Mladé Boleslavi, vyučoval na měšťanských školách humanitní a přírodovědné předměty. Historik a autor historických průvodců.

KALISTA ZDENĚK
* 22. 7. 1900
+ 17. 6. 1982

Absolvent boleslavského gymnazia, na němž studoval v letech 1911-19, od roku 1924 doktor filosofie, působil na Univerzitě Karlově jako docent. Roku 1951 byl z politických důvodů zatčen a odsouzen na 15 let, později byl rehabilitován. Spisovatel a překladatel.

KAMPER ZDENĚK
* 22. 5. 1880
+ 17. 9. 1965

Profesor historie na gymnáziu v Mladé Boleslavi, autor mnoha článku ve vlastivědných a regionálních časopisech. Dlouholetý ředitel boleslavského muzea. Na mladoboleslavském gymnaziu působil v letech 1908 – 1936. Literární historik a veřejný činitel města. Pracovník Klubu přátel umění, který vybudoval spolu s F. Strejčkem a E. Trévalem, dále člen Knihovní rady a Letopisecké komise. Jeho zásluhou byla v roce 1935 vydána „Mladoboleslavská kronika“ od Jiřího Kezelia Bydžovského, která je důležitým pramenem boleslavských dějin 17. století.

Po stopách osobnosti: - pamětní deska na domě v Husově ulici (naproti sportovní hale gymnázia)

KAPPER VÍTĚZSLAV SIEGFRIED
* 21. 3. 1821
+ 7. 6. 1879

Básník a spisovatel. Působil v letech 1861 – 1867 v Mladé Boleslavi jako praktický lékař. Aktivně se věnoval propagaci česko-židovského hnutí a jako židovský spisovatel přispíval do Květů a jiných časopisů. Kromě toho se věnoval i překladatelské činnosti. Byl nadšeným stoupencem vlasteneckého hnutí, psal česky i německy. V Mladé Boleslavi byl v literárních kruzích vítanou posilou těchto snah. Patřil mezi zakladatele pěveckého spolku Boleslav.

Po stopách osobnosti: Pamětní deska umístěná na domě č.p.57 na Českobratrském náměstí.

KÁRA VÁCLAV
* 7. 9. 1872

Působil jako mladoboleslavský děkan a to od roku 1813 až do roku 1825, kdy byl povýšen a přeložen do Litoměřic. Byl vlastenec a buditel. Zasloužil se o opravy řady kostelů, půjčoval místním zájemcům tehdy existující česky psané časopisy. Jeho největším přítelem byl Vincenc Zahradník, mladoboleslavský rodák a spisovatel.

KAVÁNEK BEDŘICH 
* 27. 4. 1870
+ 11. 6. 1946

Mladoboleslavský rodák, středoškolský profesor, malíř hlavně portrétů. Namaloval celé cykly akvarelů s náměty z Mladé Boleslavi. Studoval na umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Ženíška. Byl profesorem na Zemské řemeslnické škole v Mladé Boleslavi. Je pohřben na starém hřbitově v Mladé Boleslavi.

KERNER JOSEF ČESTMÍR
* 1. 6. 1877
+ 1970

Pedagog, spisovatel a vlastivědný pracovník. Jako ředitel tehdejší obchodní školy v Mladé Boleslavi se zasloužil o výstavbu nové budovy na dnešní třídě TGM, která byla dostavěna v roce 1936. Je autorem různých odborných knih, průvodců a příruček.

KEZELIUS JIŘÍ BYDŽOVSKÝ
* 1576
+ 19. 4. 1655

Narodil se v dubnu roku 1576 v Novém Bydžově. Jeho otec byl soukeníkem, velmi bohatým a váženým občanem a proto si mohl dovolit poskytnout svému synovi důkladné vzdělání. Ten se stal žákem filosofické fakulty, prošel cyklem tzv. „sedmera svobodných umění“ a v r. 1599 získal titul bakaláře. V té době už začal vyučovat, později se stal správcem některých pražských škol na příklad  u“ Sv.Petra“ na Poříčí, u“Sv. Martina ve zdi“ a na malostranské škole u“Sv. Mikuláše.“ Při vší této činnosti se připravoval na mistrovské zkoušky, které složil roku 16O4. A tehdy cestička jeho osudu začala směřovat k Mladé Boleslavi. Mladoboleslavští radní se obrátili  k rektorovi university mistru Bacháčkovi s přáním, zda by jim neposlal jmenovitě mistra Kezelia pro funkci školního správce. Mistr Bacháček vyhověl a tak 3. května 16O5 se  Kezelius stal mladoboleslavským školním správcem, ale ještě téhož roku 2O. října byl jmenován do hodnosti „prvního písaře městského“. Tehdy mu nebylo ještě ani třicet let. Mladá Boleslav se mu stala novým domovem. Kezelius byl také velmi vzdělaný a uznávaný hudebník a proto se ujal v té době poněkud zanedbaného „literátského kůru. Při to všem zastával velmi rozsáhlou písařskou agendu, vedl trhové knihy a byl pokladníkem literátského kůru. Jeho nejvýraznějším činem pro naše město bylo sepsání „Kroniky mladoboleslavské“. Roku 1618 je v záznamech uváděný už jako purkmistr a primas. Byl zvolen na pět let, ale toto postavení, přestože velmi prestižní, mu přineslo v budoucnosti jen neštěstí. Nejprve se jeho kariéra vyvíjela slibně, ale přišel neblahý rok 1621. Následky Bílé Hory postihly i jeho. Byl přece nejvyšším představitelem královského města a navíc města, kde byli téměř všichni obyvatelé víry podobojí. Roku 1623 byl funkce zbaven a násilně nucen, tak jako další obyvatelé města, k přestoupení na katolickou víru. Kezelius dokázal dlouho vzdorovat a kličkovat, ale roku 1626 už došlo k takovému donucování, které sám Kezelius ve svých zápiscích nazývá „opravdovým“. Byl vězněn přímo na radnici a po patnácti dnech mu bylo sděleno, že jako nekatolík musí opustit nejen Mladou Boleslav, ale i zemi. A tak 2O. června 1627 odešel z města, kterému 22 let věrně sloužil. Když se po letech z existenčních důvodů vrátil, probíhala třicetiletá válka, poměry se změnili a i lidé, kteří jej znali, se s ním báli stýkat. Navíc, aby se Boleslavané císařským zalichotili, vsadili svého bývalého primase do vězení. Po propuštění neměl kde bydlet, protože jeho dům na Starém Městě zpustl a byl pobořený. Situaci, kterou Mladá Boleslav prožívala v časech třicetileté války popsal Mistr Kezelius slovy: „Bude-li svět dále státi, potomkové se tomu podiví a sotva uvěří“. Zemřel roku 1655  a byl pohřben pod kruchtou svatohavelského kostela.

Po stopách osobnosti: - byl pohřben na neznámém místě na hřbitově sv. Havla.
- jeho jméno nese i ulice od Štěpánky k Náměstí Republiky

KINSKÝ DOMINIK FRANTIŠEK
* 4. 10. 1777
+ 14. 12. 1848 

Vynikal znalostí starých klasiků, od roku 1797 byl členem řádu piaristů. V Mladé Boleslavi působil v letech 1805 – 1806 na gymnaziu. Mezi studenty byl velmi oblíbený. Propagoval spisy Jungmanna a Krameria a upozorňoval studenty na české časopisy.Překládal z latiny.

KLAUDIÁN MIKULÁŠ
* mezi 1460 - 70
+                1521

(Mikuláš Kulhavý – Nikolaus Claudianus)
Rodák ze Žatce, významný mladoboleslavský lékař, ale především zakladatel bratrské tiskárny Na Karmeli. V Mladé Boleslavi se objevil v roce 1504. Je právem považován za jednoho z nejslavnějších českých tiskařů všech dob a jeho tisky představují významnou etapu knihtisku v celé  Evropě. Původně ve městě působil jako lékař a v domě Na Karmeli měl ordinaci a lékárnu. Velmi ho záhy zaujal epochální vynález knihtisku a Klaudián okamžitě odhadl jeho obrovský význam pro šíření informací, v jeho případě konkrétně šíření myšlenek Jednoty bratrské.V roce 1507 pracoval určitý čas v Norimberku jako pomocník tiskaře Jeronýma Höltzla, aby se seznámil s tiskařskou prací. Další znalosti v tomto směru získal v Holandsku a Německu. Ve své tiskárně v Mladé Boleslavi vydal řadu spisů s náboženskou tématikou, ale i světská díla jako příkladně „Knihu lekarskou, kteráž slove herbárz aneb zelinarz“ a přeložil do češtiny odborný lékařský spis „Ženám těhotným a babám pupkořezným“. Klaudiánova tiskárna byla na svou dobu skvěle vybavená a tím i velmi výkonná. Nejvýznačnějším Klaudiánovým počinem je rozhodně vytvoření a vytištění první mapy Čech v roce 1518. Je to první zachovaná mapa naší země v měřítku asi 1:685 000.  Má na svoji dobu vynikající úroveň a svou kvalitou je srovnatelná s tehdejšími mapami anglickými. Mikuláš Klaudián zemřel na cestě do Lipska v roce 1521.

Po stopách osobnosti: Bývalá tiskárna Na Karmeli č.p. 77/II.

KLEMENT VÁCLAV
*  16. 10. 1868
+ 13.   8. 1938

Narodil se ve Velvarech, vyučený knihkupec, do Mladé Boleslavi přišel v roce 1886 a vedl zde knižní obchod v Železné ulici č.p. 37. Se svým přítelem Václavem Laurinem tady roku 1895 založil dílnu na výrobu jízdních kol „Slávie“ a později začali konstruovat motocykly. Roku 1905 byl v této dílně vyroben první automobil VOITARETTA a  tím byly v našem městě položeny základy automobilové továrny, v níž se stal roku 1907 Václav Klement generálním ředitelem firmy Laurin a Klement a.s., od roku 1925 firmy Škoda a.s. Hrobka Klementovy rodiny je na starém hřbitově v Mladé Boleslavi.

Po stopách osobnosti: - socha V. Klementa a V. Laurina  (M. Moravec, 2005) u Auto Škoda Muzeum

KNÍŽKOVÁ VILEMÍNA
* 1866

Malířka, působila a žila později v Praze, studovala na umělecké škole v Praze.

KOCÁB MICHAEL
* 28. 7. 1954

Hudební skladatel v oblasti vážné i rockové hudby, autor divadelní a scénické hudby, zakladatel a člen skupiny Pražský výběr. Významně se podílel na politických událostech let 1989-199, zasloužil se o odchod sovětských okupačních sil. V mládí žil v Mladé Boleslavi. Po letech se vrátil zpátky do vysoké politiky a v roce 2009 se stal ministrem pro lidská práva a národnostní menšiny.

 

KOČÍ BOHUSLAV

Sochař v Šanghaji, v Číně studoval stará umění. V Číně vytvořil mnoho soch.

KOLÁŘOVÁ KATEŘINA
* 5. 3. 1827
+ 19. 4. 1859

První manželka Bedřicha Smetany. Jako děti se poznaly už v Jindřichově Hradci, kde Smetanova rodina nějaký čas žila a později se potkali v Plzni, kde Bedřich studoval na gymnaziu. Otec Kateřiny byl finančním komisařem a roku 1843 byl přeložen z Plzně do Mladé Boleslavi. V červenci tohoto roku se tedy Kolářovi přistěhovali do Boleslavi a ubytovali se na Novém městě č.p.16, kde byl tehdy berní úřad. Smetana tu Kateřinu často navštěvoval a bylo už tehdy dohodnuto, že se vezmou a k tomu skutečně došlo  27. srpna 1849 v kostele sv. Štěpána v Praze. Kateřina byla velmi nadaná pianistka. Manželství bylo velmi šťastné, bohužel roku 1854 jim zemřela dvouletá dcerka Gabriela a roku 1855 i druhá dcerka Bedřiška zemřela na spálu. Kateřina byla v té době těhotná a v důsledku všech těchto nervových otřesů se jí narodila nemocná dcerka, která žila pouhých sedm měsíců. Zůstala jim jen tříletá Žofinka. Kateřina se ze všech těchto otřesů už nikdy nevzpamatovala a navíc trpěla stále postupující tuberkulózou. Po hmotné stránce na tom nebyla rodina dobře a proto Smetana byl nucen v roce 1856 přijmout místo ve švédském Göteborgu, které bylo dost slušně placené. Jela s ním i Kateřina s Žofinkou, ale severské podnebí její nemoci nesvědčilo  a její stav se zhoršil. Byli všichni tedy nuceni vrátit se domů, ale na cestě bylo Kateřině stále hůře, takže se museli ubytovat v Drážďanech v hotelu, kde také Kateřina 19.dubna 1859 zemřela. Byla převezena do Prahy, kde se konal pohřeb a je uložena na Olšanech.

KONEČNÁ JARMILA
* 9. 5. 1931

Mladoboleslavská rodačka, scénografka  pražských i mimopražských divadel, externí pedagožka DAMU, spolupracovala s Národním divadlem a Českou televizí.

KONEČNÝ MATOUŠ
* 1569
+ 1622

Významná osobnost Jednoty bratrské. Byl činný literárně a ve své době patřil mezi přední bohoslovce jednoty. V roce 1611 vydal „Knihy o povinnostech křesťanských“, spis, který měl čtenářům přiblížit základní dogmata bratrské víry. V roce 1616 napsal a vydal spis „Teatrum Divinum“ (Divadlo Boží), něco jako všeobecnou přírodovědu důsledně ovšem vycházející z Bible. Měl znalosti i z astronomie, pravděpodobně znal i odborná díla Tadeáše Hájka,  Tycha de Brahe a Jana Keplera. Spolu s dalšími bratrskými biskupy připravil  i nový bratrský kancionál. Po studiích v německém Wittenbergu původně působil jako jáhen v bratrské škole v Třebíči, kde byl vysvěcen na kněze a od roku 1604 byl členem úzké rady, v roce 1614 byl zvolen biskupem jednoty. V roce 16O9 se stal správcem sboru v Mladé Boleslavi, odkud spravoval všechny bratrské sbory v Čechách. Z Mladé Boleslavi odešel kolem roku 1618 v důsledku  neblahé situace v zemi okolo událostí stavovského povstání. Přesídlil s celou rodinou tj. manželkou a dvěma syny na panství Brandýs nad Orlicí, které náleželo Karlovi st. ze Žerotína, velkému ochránci českých bratří, kde také rok po bitvě na Bílé Hoře zemřel. Ještě před odchodem z Mladé Boleslavi se mu podařilo ukrýt ve zdejším klášteře velmi cenné listiny týkající se Jednoty bratrské a několik set osobních dopisů, příkladně i dopis od Václava Budovce z Budova, který byl popraven v červnu 1621 s ostatními 26 účastníky stavovského odboje. Dokumenty byly objeveny při opravě kláštera a jsou uloženy v muzeu na mladoboleslavském hradě.

KONŮPEK JAN
* 10. 10. 1883
+ 12.   3. 1950

Boleslavský rodák, malíř, ilustrátor a grafik, kromě volné tvorby se věnoval také užité grafice. Tvořil v duchu symbolismu, užíval alegorií a náboženských motivů. Studoval architekturu, později Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Piknera. Vytvořil velké množství ilustrací i velkých grafických cyklů. Jeho obsáhlé dílo čítá 600 ilustrovaných knih, 1440 grafických listů a krajinářská tvorba 4000 děl. Obdržel četná uznání a ceny doma i v zahraničí. Zvláštní kapitolou jeho tvorby je ex-libris, jichž vytvořil na 150. Vystavoval na prestižních výstavách a zejména v oboru volné i užité grafiky jsou jeho práce hodnoceny jako špičkové.

KONVALINKA HYNEK
* 30. 1. 1848
+ 23. 12. 1909

Gymnazijní profesor a význačný boleslavský botanik. Napsal „Zoologický nástin“ nejbližšího okolí Mladé Boleslavi a „Náčrt  geologický“ Mladoboleslavska.

KOSINA ANTONÍN
* 10. 10. 1849
+ 14. 6. 1925

Odborný učitel v Mladé Boleslavi, básník, povídkář a spisovatel.

KOTÍK PRAVOSLAV
* 1889
+ 1970

Malíř, kreslíř, grafik. Byl žákem Umělecko-průmyslové školy u profesora Schikanedera. Jako profesor kreslení působil v letech 1922-1931 v Mladé Boleslavi. Patřil k čelným představitelům tzv. sociálního umění. Mnoho jeho akvarelů obsahuje portréty hlavně z pražské periferie. Byl členem spolku Mánes, Umělecké besedy a spolku Hollar.

KOTRBA KAREL

Sochař. Jeho jediným dílem konkrétně v Mladé Boleslavi je dívčí akt uprostřed kašny s fontánou na Výstavišti a byl vytvořen při  příležitosti výstavy severních Čech v roce 1927.

KOVÁŘ JAROSLAV
* 24. 7. 1919
+ 3. 3. 1993

Pedagog a od roku 1953  ředitel boleslavského gymnazia, v roce 1968 se angažoval v protestních akcích proti sovětské okupaci a roku 1974 musel odejít ze školy. Ještě jako student byl účastníkem událostí 17. listopadu 1939 a byl v důsledku toho, s řadou dalších studentů, zatčen a transportován do koncentračního tábora Sachsenhausen.

KOVÁŘ STANISLAV
* 1931

Rodák ze Lčovic na Šumavě, malíř a textilní výtvarník. Studoval na Vysoké škole umělecko-průmyslové v atelieru monumentální malby a textilního umění u profesora Fišárka. Od roku 1971 působil jako pedagog  na Lidové škole umění v Mladé Boleslavi. Jeho textilní závěsy a obrazy byly realizovány v řadě veřejných prostorů na příklad v mladoboleslavském Domě kultury. V současné době se věnuje převážně malířství a pedagogické činnosti. Jeho díla jsou v majetku galerií i soukromých majitelů Je členem Unie výtvarných umělců a Skupiny mladoboleslavských výtvarníků.

KRAJÍŘOVÉ Z KRAJKU KUNRÁT A ARNOŠT

Kramářové byl významný šlechtický rod, který se stal mladoboleslavskou vrchností v letech 15O8 – 1588, to znamená na celých  80. let. Za tu historicky poměrně krátkou dobu dokázali Krajířové z Mladé Boleslavi udělat město, o kterém věděla celá vzdělaná Evropa. Mezi jejich významnými členy jmenujme alespoň  Johanku a jejího bratra Kunráta, tehdy nejvyššího komorníka království, který patřil k bezvýhradným příznivcům zdejší Jednoty bratrské. Čeští bratři ve skutečnosti teprve pod ochrannými křídly Krajířů získali v Boleslavi pevné, až vyjímečné postavení a poměrné bezpečí. Kunrát v roce 1528 rozšířil Boleslav o tak zvané Nové město, což nebylo ani jednoduché ani samozřejmé, protože to musel povolit král. Kunrát Krajíř byl všeobecně u lidí velmi oblíbený a když 10. května 1542 zemřel, byl pohřben za velké účasti obyvatel města do rodinné hrobky na hřbitov u sv. Havla. Na jeho pohřbu prý velmi pěkně promluvil i slavný lékař té doby Jan Černý.Vlády nad panstvím se ujal jeho nejstarší syn Arnošt, který postupoval důsledně v otcových šlépějích. Měl se svou manželkou Alenou ze Šelnberka čtyři syny a tři dcery. Bohužel všichni synové zemřeli bez potomků. Město se díky množství výsad, které mu Krajířové poskytovali slibně rozvíjelo jak kulturně, hospodářsky i co do věhlasu. Arnošt Krajíř měl řadu nepříjemností s králem Ferdinandem I. v důsledku Arnoštovy osobní účasti na prvním stavovském povstání v roce 1547, ale to mu nezabránilo v tom, aby dal postavit pro Jednotu bratrskou nový velký Sbor, který byl se  slávou otevřen na Velký pátek roku 1554. Tohoto otevření se prý zúčastnilo na patnáct tisíc bratří z celé Evropy. Stavbu Arnošt z velké části i financoval. Krajířům může Mladá Boleslav děkovat i za překrásnou renesanční radnici, renesančně přestavěný zámek, který přejali původně ve velmi zbědovaném stavu a původní vodárnu, která rovněž dosud stojí na kraji Krajířovy ulice. Arnošt zemřel 12. května 1555 a jeho odchodem opustilo štěstí i České bratry. V Mladé Boleslavi sice existovali ještě přes katastrofu na Bílé Hoře, zhruba do roku 1623, ale ta nejslavnější éra Jednoty už byla v nenávratnu.

Po stopách osobnosti: Sbor českých bratří, Stará radnice na Staroměstském náměstí, stará vodárna v Krajířově ulici.

KRÁL VÁCLAV
* 1936
+ 2005

Průmyslový designér, ilustrátor a konstruktér. Vystudoval průmyslovou školu automobilní v Mladé Boleslavi. Věnoval se technické ilustraci a propagační grafice a od 70. let stavbě závodních a sportovních vozů, designuautomobilů, průmyslových výrobků, počítačů a hraček. Působil jako pedagog na ČVUT v Praze, kde od roku 1994 vyučoval design dopravních prostředků. V letech 2002-2005 byl předsedou Asociace průmyslových designerů.

KRÁLOVÁ STANISLAVA
* 1961

Textilní výtvarnice a malířka. První výtvarné vzdělání získala pod vedením svého otce akademického malíře Stanislava Kováře. Vystudovala pedagogickou fakultu v Praze, obor výtvarná výchova. Věnuje se textilní tvorbě, zvláště ručně tkaným gobelínům, ale i grafice a malbě. Je zakladatelkou a ředitelkou Základní umělecké školy Karmel v Mladé Boleslavi. Svá díla prezentuje na výstavách Skupiny mladoboleslavských výtvarníků. 

KRAUS RUDOLF
* 31. 10. 1868
+ 16. 7. 1932

Boleslavský rodák a absolvent zdejšího gymnazia, od roku 1901 byl docentem a od roku 1906 profesorem patologie na univerzitě ve Vídni. Od roku 1913 pobýval v Jižní Americe, kde se zabýval bakteriologií. Byl ředitelem séroterapeutického ústavu v Sao Paulu a Santiagu de Chile. Zabýval se vývojem séra proti hadímu jedu.

KRAUSKOPF JOSEF
* 9. 3. 1854
+ 29. 10. 1937

Ředitel boleslavské měšťanky, pořádal řadu divadelních představení, založil „Mladoboleslavské filharmonické družstvo“, jehož byl dirigentem. Toto družstvo bylo předchůdcem mladoboleslavské filharmonie.

KRAUSKOPFOVÁ MILENA 
* 1911 

Sochařka, studovala na akademii v Praze a na umělecké škole v Itálii.

KRÉDL VLADISLAV
* 1942

Rodák z Mladé Boleslavi, fotograf. Vystudoval střední průmyslovou školu, působil v oblasti technické kresby a grafiky, ze které přešel na dráhu technického fotografa v automobilce Škoda. Jeho fotografické obrazy byly na mnoha výstavách doma i v zahraničí. Je členem Skupiny mladoboleslavských výtvarníku a skupiny Pohodlí.

KREJČÍ JAROSLAV
* 1865
+ 1928

Řezbář a ředitel umělecké školy v Bělehradě. Jeho řezbářské práce byly vysoce ceněny na výstavách v Itálii, Vídni a Paříži. Narodil se v Mladé Boleslavi a zemřel v Bělehradě.

KROHA JIŘÍ VENDELÍN
*   5. 6. 1893
+  7. 6. 1974

Malíř, sochař a především architekt. Profesor a rektor techniky v Brně, jeden z předních představitelů meziválečné avantgardy. Narodil se v Praze v rodině drogistického příručího. Studoval na reálce na Vinohradech a v roce 1904 se rodina přestěhovala do Plzně, kde absolvoval s vyznamenáním r. 1911 plzeňskou reálku. Téhož roku začal studovat na pražské technice architekturu. Brzy po roce 1918 se projevil jako výrazný všestranný talent. Spolupracoval s dramatikem Arnoštem Dvořákem na vzniku „Socialistické scény“ v Praze, v dalších letech byl ve službách Zemského správního výboru v Praze. Ve 20. letech vyprojektoval a realizoval řadu staveb v Mladé Boleslavi a Kosmonosích. Jednalo se o velmi zajímavé funkcionalistické a konstruktivistické stavby z let 1922 – 1928, na příklad Průmyslová škola v Havlíčkově ulici, která v průběhu stavby představovala největší staveniště v celé republice. Dále vyprojektoval budovy Všeobecné pojišťovny v Jaselské ulici, původně dětskou nemocnici (ještě dříve útulek pro matku a dítě  zvaný „Masarykův dům“) v Havlíčkova ulici, činžovní domy v Mladé Boleslavi v ulici Boženy Němcové a Havlíčkově ulici, další domy v Kosmonosích, přestavbu Gellnerova obchodního domu na Staroměstském náměstí, přestavbu hotelu „Věnec“ na Staroměstském náměstí a Okresní dům v Benátkách. V roce 1923 bylo Krohovi nabídnuto, na podnět Karla Hugo Hilara, místo režiséra v Národním divadle, ale Kroha tuto nabídku nepřijal. Po návratu ze Sovětského svazu v roce 1930 se stal nadšeným propagátorem této země a myšlenek komunismu a téhož roku byl jmenován řádným profesorem na brněnské technice. V roce 1935 byl za své levicové přednášky poslán do trvalé výslužby, ale v roce 1937 mu bylo opět povoleno přednášet. Roku 1939 je znovu suspendován pro svou komunistickou orientaci a vzápětí, 1. září je zatčen  a uvězněn v koncentračním táboře v Buchenwaldu. V roce 1940 je v rámci zásahu Červeného kříže  propuštěn pro svůj špatný zdravotní stav a zbytek války prožil pod stálým policejním dohledem. Po osvobození se pustil do intenzivní architektonické a politické práce. Byl mu udělen titul Národní umělec a v roce 1957 mu byl propůjčen Řád práce. Zemřel roku 1974 v Praze.

KROUSKÝ FRANTIŠEK KAREL

Národní buditel, přítel Karla Havlíčka Borovského, dlouholetý redaktor Národních listů, psal i do Boleslavanu. Autor románu „Bratři v Kalichu“  a  „Doba převratu“. V roce 1870 pracoval jako fotograf v Benátkách nad Jizerou.

KROUSKÝ JAN NEPOMUK
* 14. 2. 1814
+ 4. 10. 1876

Vlastenecký rolník z Katusic na  Mladoboleslavsku, jeho otec byl rychtářem. Navštěvoval místní školu a ve třinácti letech nastoupil do klášterní školy v Bělé pod Bezdězem. Zajímal se o literaturu, ale učil se hrát i na piano a housle. Kromě klášterní školy nezískal žádné další vzdělání a tento nedostatek doháněl četbou a později stykem s předními osobnostmi tehdejší doby jako byli příkladně F. L. Čelakovský, F. Palacký, P. J. Šafařík, J. Jungmann, ale také J. E. Purkyně. Přátelil se i s básníkem Václavem Bolemírem Nebeským a jeho prostřednictvím se seznámil s Josefem Kajetánem Tylem. Největší vliv na něj měl nepochybně Karel Alois Vinařický, farář a spisovatel, který od roku 1833 působil v Kováni. V roce 1839, ve 25 letech se Krouský přihlásil za člena Matice české a jako první sedlák také za člena Muzea Království  Českého. Přispíval svými články do různých českých novin příkladně do Pražských novin, Národních novin, České včely, nebo Tylových Květů. V roce 1843 pomáhal i s vydáváním díla K. H. Máchy. Ve své rodné vsi byl iniciátorem zbudová ní nového kostela a stavby nové školy a založil tam místní obecní knihovnu. Roku 1864 se stal starostou obce Katusice. Spolu s knížetem Thurn-Taxisem stál v roce 1868 u zrodu továrny na cukr v Dolním Cetně. Z jeho popudu byla zakoupena stará budova pivovaru v Podkováni a byla založena akciová  společnost k jeho provozování. V této společnosti působil jako předseda správní rady. V roce 1861 byl Jan Krouský jednomyslně zvolen do zemského sněmu za okresy bělský, mnichovohradišťský a mladoboleslavský. 31. května 1876 se zúčastnil pohřbu Františka Palackého, přitom se nachladil a zhoršila se jeho plicní nemoc natolik, že 4. října zemřel.

KÜNZL-JIZERSKÝ RUDOLF
* 7. 3. 1883

Člen Mezinárodní diplomatické akademie v Paříži, absolvoval pražskou kadetku a potom Válečnou školu ve Vídni. Když vypukla první světová válka byl setníkem generálního  štábu. Později byl povýšen na majora a stal se vojenským přidělencem rakouského vyslanectví v Sofii. Po převratu se přihlásil do služeb republiky a stal se diplomatickým zástupcem Československé republiky v Bulharsku, později stál v čele politického oddělení Ministerstva zahraničí a v roce 1926 byl jmenován vyslancem v Bukurešti a v r. 1932 ve Švýcarsku.

LABSKÝ VLADIMÍR

Boleslavský rodák, filmový a televizní architekt, autor dekorací a staveb k desítkám českých filmů (Adéla ještě nevečeřela, Panna a netvor, Holky z porcelánu, Hra o jablko, Babička)

LAUDOVÁ MARIE
* 16.   8. 1869
+ 20. 10. 1931

Narodila se v Mladé Boleslavi a navštěvovala tu obecnou školu a měšťanku, kterou ale už dokončila v Praze. Tři roky pracovala jako novinářka, ale pak se začala učit deklamaci u Josefa Šmahy a od 1.1. 1890 dostala stálé divadelní angažmá v Národním divadle, kde vystoupila v mnoha významných rolích. V roce 1915 utrpěla při inscenaci Hamleta vážný úraz nohy a musela se herecké dráhy vzdát. Věnovala se potom jen pedagogické činnosti, nejprve soukromě a od roku 1919 působila jako profesorka a spoluzakladatelka dramatického oddělení pražské konzervatoře. Tam také založila fond na podporu nemajetných, ale nadaných studentů. Spolupracovala s filmem i rozhlasem. Jejími žáky na konzervatoři byli příkladně Jiřina Štěpničková a Otomar Korbelář.

LAURIN VÁCLAV
* 27.  9. 1865
+  4. 12. 1930

Spoluzakladatel mladoboleslavské automobilky, měl původně dílnu s velocipedy v Turnově a od roku 1895 spolu s Václavem Klementem i v Mladé Boleslavi. Tato dílna se v roce 1905 změnila na továrnu na automobily. V době svých největších úspěchů si Laurin postavil dům v Husově ulici v Mladé Boleslavi.Po stopách osobnosti: rodinná hrobka je umístěna na starém hřbitově, socha V. Laurina a V. Klementa u Škoda Auto muzeum  (M. Moravec, 2005)

LEDERER OTTO
* 1890
+  6. 1. 1942

Profesor němčiny a francouzštiny na mladoboleslavském gymnaziu, vynikající hudebník, předseda Klubu přátel umění. Za okupace byl zatčen a zastřelen v koncentračním táboře v Majdanku.

LIEBSCHER KAREL
* 1851
+  1906

Malíř a ilustrátor , bohatá je jeho činnost jako ilustrátora českých měst a hradů. Je autorem ilustrací ke všem patnácti dílům Hradů historika Augusta Sedláčka. V Mladé Boleslavi a okolí namaloval řadu ilustrací, které mají dnes velkou dokumentární hodnotu. V roce 1887 si zřídil soukromou krajinářskou školu.

LÍMAN KAREL
*   3. 3. 1855
+ 29. 7. 1929

Rodák z Mladé Boleslavi, dvorní architekt rumunského krále. Vystavěl a zrenovoval v Rumunsku několik hradů.

Po stopách osobnosti: Límanova vila v Pražské ulici, č.p. 224  

 

LIŠKA BOHUMÍR
*    2. 10. 1914
+ 14.   9. 1990

Čejetický rodák, dirigent brněnské opery, později šéf opery v Plzni a dirigent opery Národního divadla v Praze. Profesor Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a Akademie múzických umění v Praze.

LIPOVSKÝ VÁCLAV
*  1838
+ 17. 12. 1903

Kočující herec, později působil jako nápověda v Prozatímním divadle v Praze a roku 1887 se přestěhoval do Mladé Boleslavi, kde roku 1889 založil Mladoboleslavské listy. Je autorem různých divadelních her, povídek a románů.

LOCHMAN ANTONÍN
*  30. 6. 1880 
+ 23. 6. 1937

Mladoboleslavský rodák, spoluautor české těsnopisné soustavy, středoškolský profesor, který v Mladé Boleslavi i působil.

LUKÁŠ PRAŽSKÝ
*   kolem 1460
+            1528

Patřil mezi nejvlivnější a nejvýraznější osobnosti Jednoty bratrské jako její biskup. Narodil se v Praze, vystudoval tam univerzitu a v roce 1482 přestoupil od  utrakvistů k Jednotě bratrské. Mezi jejími, v té době celkem málo vzdělanými členy, velmi brzy získal vedoucí postavení. Stál v Jednotě v čele tak zvané „velké stránky“, což byla ta část členů, která usilovala o účast bratří na veřejném životě a o rozšiřování kultury a vzdělanosti. Lukáš Pražský přišel do Mladé Boleslavi v roce 1494 a jeho zásluhou získali bratři od tehdejší vrchnosti Tovačovských svůj vlastní stánek v bývalém pobořeném minoritském kláštěře na skále nad Jizerou, kterému začali říkat Karmel. Roku 1500 je Lukáš zvolen starším Jednoty. Je jedním z nejplodnějších spisovatelů své doby, protože je mu připisován neuvěřitelný počet knih a sice 150. Jeho práce jsou věnovány především obhajobám učení Jednoty oproti jiným náboženským směrům, především proti luterství. Řada jeho knih vyšla v letech 1518 – 1524 v tiskárně Mikuláše Klaudyána v Mladé Boleslavi. Více než čtvrt století řídil Jednotu tak, že se stala jedním z nejpřednějších kulturních středisek v Čechách i na Moravě. Lukáš procestoval velkou část Evropy při hledání podobného spřízněného společenství jako byli Čeští bratři. Jeho zásluhou začala Jednota spolupracovat i s měšťany a příslušníky šlechty a získávat je do svých řad. Ří kalo se mu „antipapež“ pro jeho odpor proti papežské despocii a neomylnosti. Roku 1509, kdy byla činnost Jednoty zakázána, opustil Mladou Boleslav a vrátil se až roku 1511 a inicioval vydání spisu na obranu bratří  „Apologia sacre scripture“. Zemřel roku 1528 v Mladé Boleslavi  a pochován byl u bratrského kostela na Karmeli.

LUŇÁK JOSEF
*  8. 3. 1812
+ 10. 6. 1889

Byl vlastencem  a ve 30. letech devatenáctého století čelným představitelem tzv. „České společnosti“, což byl spolek mladoboleslavských měšťanů, kteří si dali za úkol dát městu opravdu český ráz. V roce 1848 byl zakládajícím členem zdejší Čtenářské jednoty a v 60. letech patřil mezi přední představitele národního hnutí ve městě. Byl spoluzakladatelem Měšťanské besedy, patřil k zakládajícím členům občanské záložny a členem obecního zastupitelstva.Pro sbor Boleslav psal písně, byl i autorem básní a publikoval v boleslavských novinách.  

 

Na tvorbě této kapitoly spolupracovala B. Jonášová.