Rodáci a osobnosti A - Č

AUGUSTA JAN, BAHNÍK VÁCLAV, BAREŠ FRANTIŠEK, BARTÁK FRANTIŠEK, BARTOŠ JOSEF, BASSEWI JAKUB, BATĚK OSKAR, BAVORYŇSKÝ BENEDIKT, BEČVÁROVSKÝ ANTONÍN FELIX, BÍLEK JAKUB, BLAHOSLAV JAN, BOBEK JAROSLAV, BOHÁČEK KAREL, BORGORELLI MATTEO, BOSÁKOVÁ EVA, BŘEZINA VÁCLAV, BUDOVEC Z BUDOVA VÁCLAV, BRUNNER VLADISLAV, BRYCHTA JAN, BUBÁK ALOIS, ČERNÝ JAN, ČERNÝ VĚNCESLAV, ČERVENKA VÁCLAV NORBERT, ČOK VILÉM, ČUMPELÍK BENJAMIN

Byl sudím a biskupem Jednoty bratrské, vysvěcený roku 1531. Byl  to vlastně původem Pražan působící v našem městě. Neprošel žádnými proslulými školami, vzdělával se sám četbou latinských a českých spisů. Roku 1524 se objevil v Mladé Boleslavi a přistoupil k Jednotě bratrské. Věrouce bratří se učil u Lukáše Pražského a všichni si na něm cenili zejména jeho velkého daru výmluvnosti, kterou prosazoval myšlenky Jednoty. Mnohdy ale vystupoval až příliš radikálně. Jako biskup rozvíjel spolupráci s dalšími evropskými reformačními směry, osobně se stýkal s Martinem Lutherem ve Wittemberku i s vůdcem švýcarské reformace, Janem Kalvínem. Odvážně usiloval o uznání Jednoty, přestože byla oficiálně zakázána, a obrátil se s tímto požadavkem i na krále Ferdinanda I. Tyto pokusy pochopitelně ztroskotaly. V průběhu neklidných let 1546 – 1547 se osobně stranil přímé účasti v odboji proti králi nicméně po porážce tohoto odporu některých představitelů stavů ho čekalo šestnáctileté věznění na hradě Křivoklátě. Přitížilo mu hlavně to, že se v kritické době zúčastňoval sněmovních jednání a navíc právě v této době byl zvolen sudím Jednoty. Patřil mezi ty, kteří  byli následnými tresty postiženi nejvíc. Ze strany jezuitů na něj byl ve vězení vyvíjen velký nátlak, aby přestoupil ke katolické víře, což on nikdy neudělal. Když byl v roce 1565 konečně propuštěn na svobodu, vrátil se do Mladé Boleslavi a začal opět v Jednotě pracovat. Ale bohužel, situace už byla výrazně jiná. Všechno bylo zdánlivě v pořádku, byl dokonce znovu zvolen sudím, ale uvnitř Jednoty docházelo mezi ním a dalšími bratřími k četným sporům a záhy byl Augusta zbaven hodnosti i vlivu. Zemřel roku 1572 a byl pohřben na svatohavelském hřbitově.

BAHNÍK VÁCLAV
* 13. 4. 1918

Rodák z Hrdlořez, profesor gymnázia v Liberci. Významný filolog. Překladatel antické i středověké latinské a řecké literatury.

BAREŠ FRANTIŠEK
*  20. 8. 1851
+ 10. 6. 1924

Boleslavský  historik, narozen v Meziboří u Sedlčan, v letech 1876 – 1908 působil na zdejším gymnaziu jako profesor, od roku 1863 byl několik let správcem a budovatelem mladoboleslavského muzea. Roku 1885 založil „Krajinský muzejní spolek“ a podílel se na otevření první muzejní expozice v Templu. Jen díky jeho aktivitě byl zachráněn a předán do opravy Sbor českých bratří, unikátní renesanční stavba z poloviny 16. století. Sbor sloužil po opravě jako budova muzea až do roku 1968. Největším  Barešovým počinem jsou ale nesporně jeho dvoudílné  „Paměti města Mladé Boleslavě“ z roku 1921 a „Soupis památek okresu mladoboleslavského“. Publikoval i mnoho odborných vědecko historických článků.

BARTÁK FRANTIŠEK
*    1. 4. 1903
+ 17. 2. 1974

Architekt, účastnil se řady architektonických soutěží, autor mnoha projektů. Zemřel v Mladé Boleslavi.

Po stopách osobnosti: - vstupní trakt správní budovy Škoda v Mladé Boleslavi a kina v Bělé pod Bezdězem

BARTOŠ  JOSEF

*    4. 3. 1903
+   27. 10. 1952

Literární kritik, pedagog a významný člen „Společnosti Bedřicha Smetany“,  absolvent boleslavského gymnazia, ale i filozofické fakulty Univerzity Karlovy a pařížské Sorbony.

BASSEWI JAKUB
*  1570
+ 1634

Rodák z italské Verony, obchodník,  finančník rakouských císařů a Albrechta z Valdštejna. Na počátku 16. století zastával funkci primase Pražské židovské obce a dal v Praze postavit Velkou židovskou synagogu. Po čase odešel do Jičína, kde si Albrecht z Valdštejna stavěl reprezentativní sídlo a stal se tam jeho pobočníkem a finančníkem. Už tehdy se všeobecně soudilo , že bez Baševiho by Albrecht nebyl tím, čím se stal. Byl to totiž právě Bašovi, kdo financoval veškeré stavební i válečnické projekty slavného generála třicetileté války. Bašovi byl tehdy také povýšen, jako vůbec první židovský obyvatel monarchie, do šlechtického stavu titulem „ hoffjude“  = dvorní Žid. Psal se s přídomkem „z Treuenbergu“. Měl ve svém postavení samozřejmě i dost odpůrců a proto když byl jeho hlavní ochránce Albrecht v Chebu zavražděn ztratil Baševi, jak se říká, „pevnou půdu pod nohama“ a cítil se velmi ohrožený. Je zvláštní osudovost v tom, že Albrecht i Bašovi zemřeli téhož roku 1634, Bašovi jen tři měsíce po Albrechtovi a sice v Mladé Boleslavi, do které se v této době osobního ohrožení uchýlil. Pohřbený je na zdejším židovském hřbitově.

BATĚK OSKAR

*  27. 10. 1888
+  17. 2. 1969

V období první světové války byl houslistou  a violoncelistou  vojenské hudby. Studoval u J.B. Foerstera, O. Ostrčila a V. Talicha. Založil hudební školu v Nymburce, kde i v letech 1921 – 1931 učil. Odtud odešel do Mladé Boleslavi do funkce ředitele hudební školy, ve které působil až do roku 1950. Byl dirigentem Mladoboleslavské filharmonie od jejího založení roku 1931. Na sklonku své kariéry byl inspektorem státních hudebních škol a současně ředitelem hudební školy v Liberci.

BAVORYŇSKÝ BENEDIKT

+ 22. 8. 1535

Pocházel z rytířského rodu, který sídlil na své tvrzi ve Vlčím Poli. Při studiích  ve Wittemberku se poznal s Martinem Lutherem, který ho velmi ovlivnil. V roce 1510 se stal členem Jednoty bratrské a od roku 1532 byl biskupem jejího mladoboleslavského sboru. Zemřel 22. srpna 1535.

BEČVÁROVSKÝ ANTONÍN FELIX
*  9. 4.   1754
+ 15. 5. 1823

Boleslavský rodák. Varhaník, kapelník, skladatel klavírních a varhanních skladeb.

BÍLEK JAKUB
*             1516
+ 27. 11. 1581

Narodil se v roce 1516 v Mladé Boleslavi a veškeré vzdělání získal rovněž v rodném městě, především u Jana Augusty. Roku 1544 byl jmenován knězem Jednoty bratrské v Mladé Boleslavi. Po porážce stavovského odboje byl roku 1548, spolu s Janem Augustou, uvězněn na Křivoklátě, kde si pobyl 13 let. Po propuštění z vězení odešel z Jednoty (což byla hlavní podmínka jeho propuštění), ale o čtyři roky později se s bratry zase sblížil a působil a Moravě a v Napajedlech jako správce bratrských sborů. V letech, kdy byl vězněn napsal historické memoáry, na jejichž vydání se podílel i Jan Blahoslav.

BLAHOSLAV JAN
* 20.  2. 1532
+ 24. 11. 1571

Biskup jednoty bratrské. Žil v Mladé Boleslavi řadu let. Za jeho působení vycházely z  karmelské tiskárny teologické a filozofické spisy, tištěny byly i různé traktáty a apologie na obranu víry.
Po stopách osobnosti: - ulice jeho jména je od Domu kultury směrem k Výstavišti

Na 24. listopad připadá výročí úmrtí Jana Blahoslava, českého humanisty, spisovatele, historika, theologa a jednoho z nejvýznamnějších biskupů Jednoty bratrské, která měla právě v |Mladé Boleslavi jedno ze svých předních středisek. Studoval nejprve na latinském gymnaziu a nato odešel nejprve studovat do Goldbergu ve Slezsku a pak na univerzitu ve Wittenbergu. Tam se roku 1544 seznámil s Martinem Lutherem. Studoval později i v dalších zemích, Polsku, Rusku a Basileji. Byl neobyčejně vzdělaný a vzdělanost také celý život prosazoval i v samotné Jednotě bratrské, kde se dostával do častých sporů s Janem Augustou, který měl naopak ke vzdělanosti záporný vztah.V Mladé Boleslavi působil Jan Blahoslav v padesátých letech 16. století, v době po prvním stavovském povstání, kdy pro Jednotu bratrskou nastaly opravdu krušné časy. Roku 1553 byl vysvěcen na kněze a čtyři roky nato na biskupa Jednoty. V roce 1555 zemřel velký ochránce Jednoty a zároveň majitel boleslavského panství Arnošt Krajíř z Krajku a téměř vzápětí byl násilně uzavřen bratrský  sbor. Kromě jiných bratří i Jan Blahoslav se musel skrývat a v té době vznikl jeho spis „Historie hrozného zahřmění Božího anobrž hromobití strašlivého, vykonaného skrze antikrista L.P. 1555 v čas postní v Čechách při panství boleslavském“. Jan Blahoslav byl mezi bratry velmi vážený, byla to osobnost formátu Jana Amose Komenského. Byl velkým znalcem českého jazyka a také autorem první české učebnice hudby. Vydal slavný „Šamotulský kancionál“ a skvěle přeložil „Nový zákon“.
 

BOBEK JAROSLAV
* 19. 2. 1925
+   3. 7. 1991

Rodák z Debře n. J., malíř a grafik, autor zejména zátiší a krajinek. Věnoval se také užitému umění, zejména textilní tvorbě a keramice.

BOHÁČEK KAREL

*  04. 08. 1886
+ 21. 08. 1928

 Akademický malíř, rodák ze Zamach, krajinář a futurista, žák Antonína Slavíčka a Thieleho na pražské akademii. Narodil se jako třetí dítě kovářského mistra Václava Boháčka a jeho manželky Kateřiny. V jedenácti letech odešel na dvouletý pobyt do České Lípy, aby se naučil německy. Byl to obvyklý způsob tehdejších řemeslnických rodin, které stále udržovaly tzv. „handl“ s dětmi za účelem osvojení si cizího, zejména německého, jazyka.Po základní škole v Mladé Boleslavi absolvoval keramickou školu v Bechyni a odtud odešel na pražskou malířskou akademii, kde studoval v letech 1903 – 1909. Na akademii se seznámil s malířem Václavem Rabatem a stali se z nich přátelé na celý život.  Jedna z prvních Boháčkových výstav se uskutečnila v roce 1912 při příležitosti „Severočeské výstavy“ v Mladé Boleslavi. Až do konce roku 1914 pracoval hlavně doma v Zamachách. Přišla ovšem první světová válka a Boháček narukoval do Szegedu v Maďarsku, ale později byl i na frontě italské a ruské, kde byl raněn. Po vyléčení se ve Slovenské Bystrici připravoval na důstojnické zkoušky a koncem roku 1916 odjel do horského výcvikového kurzu v Alpách. V květnu roku 1917 po návratu na frontu byl raněn opět, tentokrát do obličeje, a byl léčen v Chebu, později v Praze. Konec války ho zastihl znovu na frontě v Itálii. Válka zasáhla do života Karla Boháčka velmi nelítostně. Když se vrátil domů začal intenzivně malovat, protože potřeboval hlavně uživit rodinu. V té době už byl ženatý. Bohužel zisk z obrazů byl velmi malý, protože byla jiná doba. Všude byla bída a lidé neměli zájem o umění. Boháček nenašel nikoho, kdo by mu v existenčních starostech pomohl a proto začal hledat způsob obživy jinde. Navrhoval scénické výpravy v divadle, nebo vymýšlel náměty na alegorické vozy. Tyto práce mu zabíraly  hodně času a stály ho hodně sil. Hlavně proto, že válka si začínala vybírat na jeho  zdraví svou daň. V letech 192O – 1921 vystavoval  v Obecním domě v Praze a v roce 1928 byl vystaven v Římě jím navržený venkovský interiér s nábytkem a Karel Boháček byl za tento návrh oceněn. Ale už na jaře roku 1927 se ohlásila tuberkulóza. Léčil se v sanatoriu na Pleši, ale v květnu odešel a vrátil se domů do Zamach. V červenci se nemoc zhoršila, byl proto odvezen opět na Pleš a operován, ale bylo už příliš pozdě. Smrt ho zastihla ve Vinohradské nemocnici v Praze 21. srpna 1928. V listopadu 1948 se konala v Mladé Boleslavi výstava obrazů Karla Boháčka, kterou uspořádali jeho přátelé na jeho počest při příležitosti 20. výročí umělcovy smrti.

BORGORELLI MATTEO
+  1572

Italský stavitel původem z Milána , tak zvaný „krajířovský stavitel“, protože tady v Mladé Boleslavi pracoval výhradně ve službách tehdejší mladoboleslavské vrchnosti Krajířů z Krajku. V polovině 16. století vybudoval v našem městě na popud Arnošta Krajíře z Krajku překrásnou renesanční trojlodní baziliku pro Jednotu bratrskou dodnes známou jako Sbor českých bratří, renesanční radnici, přestavěl boleslavský hrad na renesanční zámek a  pravděpodobně se podílel i na stavbě krajířovské hrobky (později kostel sv. Havla) a na dostavění kostela Nanebevzetí Panny Marie.

BOSÁKOVÁ EVA
*  18. 12. 1931
+ 11.   1. 1991

Boleslavská rodačka. Otec byl olympionik Alois Věchta, matka rovněž závodně cvičila. Svoji sportovní dráhu započala krasobruslením, potom se začala věnovat gymnastice. Byla průkopnicí nového cvičení ve sportovní gymnastice. Přinesla i nový způsob pohybového projevu. Na OH 1952 v Helsinkách byla členkou družstva, které získalo bronzovou medaili, na OH v Melbourne vybojovala stříbrnou medaili na kladině a na OH 1960 v Římě vyhrála zlatou olympijskou  medaili. V roce na MS 1954 v Římě získala bronzovou medaili v soutěži družstev a tři stříbrné, za druhé místo v celkovém pořadí jednotlivkyň, za cvičení v prostných a na kladině. Na MS 1958 v Moskvě  získala dvě stříbrné medaile za druhá místa v celkovém pořadí jednotlivkyň a družstev a dvě zlaté a tituly mistryně světa, v prostných a na kladině. Na MS 1962 v Praze obhájila titul mistryně světa a získala medaili na kladině, vybojovala stříbrnou medaili na bradlech a další stříbrnou získala společně s družstvem. V roce 1960 byla vyhlášena nejlepším sportovcem Československa.
Patřila mezi sportovkyně, které rozdávaly své umění v cizině, byla dokonce členkou proslulých amerických basketbalových kouzelníků z Harlemu. Byl o ní natočen celovečerní film, ve kterém vytvořila hlavní úlohu a z něho diváci poznali krutou dřinu gymnastické hvězdy.

Po stopách osobnosti: - pamětní deska na domě, ve kterém žila – tř. V. Klementa čp. 684

BŘEZINA VÁCLAV

*  15. 9. 1862
+  1906

Narodil se 15. září 1862, malíř krajinář, žák Julia Mařáka. Po absolvování akademického gymnazia studoval v letech 1880 – 1882 na pražské akademii výtvarných umění v elementární škole a přípravce Františka Čermáka. Výborný krajinář, na malířské akademii navázal přátelství s Antonínem Slavíčkem, později studoval i na vídeňské akademii.  Roku 1888 byl Březina spoluzakladatelem  spolku výtvarníků Mánes. Pomáhal Mařákovi při malování a zvětšování obrazů pro schodiště Národního muzea. Uspořádal řadu výstav a získal mnoho ocenění. Roku 1906 představitel veřejnosti v Mladé Boleslavi 61 svých  obrazů. V letech 1899 - 1902 žil v Náchodě a odtud se přestěhoval do Mladé Boleslavi, kde si otevřel soukromou  krajinářskou školu. Václav Březina měl samostatné výstavy v Náchodě roku 1902, v Jindřichově Hradci roku 1903 a v Mladé Boleslavi roku 1905. Jeho díla jsou zastoupena i v Národní galerii v Praze. Březina zemřel roku 1906 ve věku pouhých 46 let.

BUDOVEC Z BUDOVA VÁCLAV

Václav Budovec se narodil téměř před čtyřmi sty lety v rytířské bratrské rodině, vzdělání získal na univerzitě ve Witemberku i v Praze. Hodně cestoval a sblížil se tím s mnoha předními protestantskými theology. Hlavním smyslem Budovcova života  byla náboženská svoboda a snášenlivost a především ochrana Jednoty bratrské, která právě v Mladé Boleslavi měla své pevné zázemí. Budovec postavil začátkem 16. století zámek v Mnichově Hradišti a sám v něm léta žil. V roce 16O3 veřejně a velmi emotivně vystoupil na obranu Jednoty bratrské, r. 16O7 byl povýšen do šlechtického stavu a následně se stal královským komisařem.V letech 16O8 až 161O patřil k vůdcům českých stavů a majestát Rudolfa II. vydaný roku 16O9 „O náboženské svobodě“ vznikl hlavně jeho zásluhou. V dalších letech se aktivně účastnil politického dění, patřil k předním povstaleckým vůdcům, byl nejvlivnějším z třiceti direktorů stavovské vlády a účastnil se osobně volby Fridricha Falckého králem. Byl prezidentem apelačního soudu a královským komorníkem. Václav Budovec v zásadě odmítal násilné řešení problémů, ale v roce 1617 už ztrácel trpělivost v důsledku neustálých útoků na Jednotu  a začal připouštět i ozbrojený způsob boje. Výhružky a útoky jeho odpůrců byly stále častější. „Kozí bradka“ mu říkali. Pak přišel 8. listopad 162O, který znamenal konec nadějím. Po bělohorské porážce odvezl Budovec svoji rodinu za hranice do bezpečí, ale sám se vrátil. Proč? Na to je těžká odpověď. On musel vědět co ho čeká, ale pravděpodobně pro muže jeho formátu bylo nepřijatelné skrýt se do bezpečí a svoje druhy z boje nechat jejich osudu. Byl rovněž nemocný, nebo je i možné, že věřil, že bude mít možnost svá stanoviska obhájit. Bohužel. Po návratu byl okamžitě uvězněn, v únoru 1621 oficiálně zatčen a 19. června mu byl přečten rozsudek: „Václavu Budovcovi, svobodnému pánu z Budova tolikéž hlava a ruka uťata, tělo pak čtvrceno a na rozcestí rozvěšeno být mělo, z milosti však císařské toliko sťat a hlava na věži mostu přibita býti má.“ Po popravě byl samozřejmě zabaven všechen jeho majetek ve prospěch Albrechta z Valdštejna. V Mnichově Hradišti mu byl na jeho počest v roce 1938 odhalen pomník. Jeho postava drží v pravé ruce listinu Rudolfova majestátu a levá svírá meč. V Praze se každý rok 21. června koná na Staroměstském náměstí pietní shromáždění k uctění památky všech 27 popravených představitelů českého odboje.

BRUNNER VLADISLAV
*  31. 12. 1910
+ 13.   1. 1989

Boleslavský rodák. Virtuos na flétnu, sólista Slovenské filharmonie, profesor VŠMU a konzervatoře v Bratislavě.

BRYCHTA JAN
* 11. 5. 1928

Boleslavský rodák. Malíř, kreslíř a ilustrátor, výtvarník animovaných filmů. Od roku 1968 žije v Anglii, kde je jedním z předních výtvarníků a tvůrců videoprogramů pro BBC.

BUBÁK ALOIS
*  22. 8. 1824
+   6. 3. 1870

Rodák z Kosmonos, malíř krajinář pozdního romantizmu. Absolvoval gymnazium v Mladé Boleslavi, pak studoval filozofii v Praze a stal se knězem. Od. Roku 1844 do roku 1847 studoval na akademii krajinářskou školu. V roce 1858 se stal učitelem kreslení na pražské obchodní akademii. Jako malíř maloval především oleje a akvarely, jeho nejčastějším tématem bylo Mladoboleslavsko, Český ráj a Šumava. Jeho díla jsou umístěna v mnoha muzeích a galeriích.

ČERNÝ JAN
*          1500
+  5. 2. 1565

Lékař, bratr prvního boleslavského biskupa Lukáše Pražského, kněz a sudí Jednoty bratrské v Mladé Boleslavi. Podepisoval se také „Nigrinus“. Pracoval s Janem Blahoslavem na obnově bratrského archivu. Stal se v Ml. Boleslavi biskupem Jednoty bratrské za uvězněného Jana Augustu. Zbytek života strávil v Mladé Boleslavi na Karmeli a je pohřben na Havelském hřbitově.

ČERNÝ VĚNCESLAV

*          1865
+          1936  

Malíř a ilustrátor. Žil v Praze a později v Mladé Boleslavi. Studoval na akademii u profesorů Čermáka a Lhoty. Byl spolužákem Maroda a později studoval malířství i ve Vídni. Většinu života se věnoval téměř výhradně ilustrační tvorbě. Rád maloval koně a překrásně ilustroval mimo jiné i Jiráskovy Staré pověsti české.

ČERVENKA VÁCLAV NORBERT

*    11. 9. 1677   
+    4. 11. 1752

Hudební skladatel a varhaník, zdejší rodák, který celý život působil v Mladé Boleslavi.

ČOK VILÉM
* 7. 9. 1961

Boleslavský rodák. Rockový hudebník, zpěvák a textař. Člen skupin Pražský výběr, Stromboli a Nová růže.

ČUMPELÍK BENJAMIN

*    31. 8. 1845   
+    12. 2. 1909

Absolvent gymnazia v Mladé Boleslavi, zakladatel a první ředitel psychiatrické léčebny v Kosmonosích, kterou rozšířil o objekt bývalého piaristického kláštera a o zámek v Horních Beřkovicích. Zasloužil se o výstavbu nové psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde byl od roku  1907 ředitelem. Jako první český psychiatr prováděl pokusy s hypnozou.

Na tvorbě této kapitoly spolupracovala B. Jonášová.